Znalosti o šroubech

Šrouby jsou spojovacím článkem mezi nejrůznějšími součástmi motocyklu, mají nejrůznější tvary, barvy a materiály, mohou vylepšit vzhled motocyklu, nebo ho naopak pokazit, a když mají kulatou hlavu nebo je nelze vyšroubovat, docela nás z toho bolí hlava: Šrouby. Protože ne všechny šrouby jsou stejné, měl bys při jejich výměně dbát na několik věcí, aby výsledek dobře vypadal, vydržel zatížení a byl odolný.

Silně zatížené, větší šrouby a svorníky na vozidle mají obvykle šestihrannou hlavu, od 8 mm a u menších se často používá hlava s vnitřním šestihranem nebo Torx hlava. 

S běžnými šrouby s drážkou nebo křížovou hlavou se musí vždy zacházet s citem a dobře padnoucími šroubováky, jinak se rychle poškodí (obr. 1).

Proto se doporučuje nahradit je šrouby s vnitřním šestihranem, pokud je to možné a pokud to odpovídá stylu motorky. 

Tam, kde je důležitý příjemný vzhled, vypadají šrouby s čočkovou hlavou (obr. 2.1 a) často elegantněji než běžné šrouby s válcovou hlavou a vnitřním šestihranem (obr. 2.1 b). Vizuální akcenty lze nastavit také pomocí šroubů s vnitřním šestihranem a kuželovou hlavou (obr. 2.1 c).

Z vizuálních nebo prostorových důvodů se často doporučuje zapuštění hlavy šroubu do materiálu. K tomu slouží záhlubník (obr. 2.2 f) a šroub se zápustnou hlavou (obr. 2.2 e). Pokud to u tenkého materiálu není možné, lze jako alternativu použít šroub s plochou hlavou (obr. 2.1 d), který sice není v rovině, ale vyčnívá co nejméně.

Šrouby s kulatou hlavou (obr. 2.2 g) jsou vhodnější pro historické vozy nebo pro požadovaný starožitný vzhled. 

Pokud není možné hlavu šroubu při montáži zafixovat, lze jako pojistku proti otáčení použít čtvercový profil pod hlavou („vratový šroub", obr. 2.2 h).

Můžeš si také vybrat z různých provedení matic. Kromě běžných šestihranných matic existují i matice s nákružkem, které lépe rozkládají přítlak (obr. 3.1 c). Uzavřené matice slouží k dekorativním účelům a chrání závit před znečištěním a povětrnostními vlivy (obr. 3.1 b). 

Korunové matice mohou být zajištěny závlačkou (není zobrazen). Drážkované matice se používají například pro hlavu řízení (obr. 3.2 e). Elegantnější je obvykle použití samopojistné matice (obr. 3.1 a) nebo použití zajišťovačů závitů (zejména pro ochranu šroubového spoje před vibracemi). Pokud je k dispozici málo místa (např. pod blatníkem), jsou vhodným řešením ploché matice (nejsou vyobrazeny). Křídlaté matice (obr. 3.2 d) lze demontovat bez použití nářadí. 

Přivařovací matice (bez vyobrazení) s klecí nebo bez ní lze přivařit k objektu v pevné nebo posuvné poloze. Dlouhé matice se používají v případech, kdy by krátká matice byla příliš nepřístupná, např. na upínacím kroužku světlometu (obr. 4).

Pokud je cílem poněkud rozložit přítlak, zvol šrouby/ matice s nákružkem nebo použij větší podložku. 

Pružné podložky (obr. 5 a) ztěžují uvolnění šroubového spoje; ozubené podložky (obr. 5 b), které se zarývají do podkladu, sedí ještě pevněji. V místech, kde hrozí riziko vibrací, by měly být použity samopojistné matice nebo kapka zajišťovače závitů. Gumová ložiska (obr. 5 e) mohou chránit citlivé (např. elektronické) součásti před vibracemi. 

Pokud chceš chránit lakované nebo leštěné povrchy, umísti pod ně nylonovou podložku (obr. 5 c). 

Šroubové spoje, které uzavírají kapalinou nebo olejem naplněný prostor, vyžadují utěsnění. Pokud není před šroubem žádné papírové nebo pryžové těsnění, umístí se jako těsnění přímo pod hlavu šroubu měděná nebo hliníková podložka (obr. 5 d). Měděné a hliníkové těsnicí kroužky by se měly používat pouze jednou.

Pokud je třeba vyměnit nýtovací šroub na kloubu (např. stupačce), lze zde obvykle namontovat šroub se samopojistnou maticí, který se utáhne jen natolik, aby bylo možné kloubem ještě pohybovat. 

Standardní šrouby na motocyklu jsou vyrobeny z oceli. Vzhledem k tomu, že neošetřená ocel rezaví, jsou obvykle pozinkované nebo pochromované. Zinkové povlaky mohou vypadat také černě, nažloutle nebo nazelenale, ale obvykle jsou kovově stříbrné. Leštěné nebo černě parkerizované šrouby jsou vhodné pouze pro montáž do motoru, protože při vystavení povětrnostním vlivům rychle rezaví. V Německu se ocelové šrouby dělí do tříd podle pevnosti v tahu/pevnosti v kluzu, která vyplývá z kvality oceli. 

U motocyklů by se měly použít pouze šrouby s pevností v tahu/pevností v kluzu 8.8 nebo vyšší (9.8, 10.9 nebo 12.9).

Nekvalitní šrouby, které seženeš například v obchodech pro kutily, jsou nevyhovující (příliš měkké).

Ocelové matice se označují podle pevnosti v tahu. Pro optimální šroubový spoj by měla mít matice alespoň stejnou pevnost v tahu jako šroub.

Pro metrické ocelové šrouby/ matice lze vycházet z následujících standardních utahovacích momentů: 

Utahovací momenty pro šrouby podle pevnostních tříd - metrický standardní závit 

podle DIN-ISO (obecné normované hodnoty vztahující se ke šroubu, nikoliv k zamýšlenému použití - při použití na vozidle je třeba dodržet doporučení výrobce vozidla, pokud je k dispozici, viz dílenská příručka).

Použití nerezových materiálů pro šroubové spoje má u motocyklu smysl a při správném použití zvyšuje jeho hodnotu. 

Titan je o dobrou třetinu lehčí než ocel, má pěkný high-tech vzhled a má přibližně stejnou pevnost v tahu jako šroub 8.8. Lze jej tedy velmi dobře použít pro většinu účelů na motocyklu (obr. 7 c). 

Hliník je ještě lehčí (1/3 hmotnosti oceli). V závislosti na kvalitě hliníku je však pevnost v tahu pouze přibližně stejná jako pevnost ocelového šroubu 5.6 - což nestačí pro všechny namáhané montážní body na motorce! Hliníkové šrouby pro kryty motoru jsou ideální, protože mají stejný koeficient tepelné roztažnosti jako hliníkové pouzdro, takže závity jsou chráněny. Lze je také použít pro všechny malé díly, které nemusí mnoho vydržet (obr. 7 a).

Šrouby z nerezové oceli V2A nebo V4A (obr. 7 b) jsou o něco těžší než ocelové šrouby, ale mají krásný a hodnotný vzhled. Leštěné se lesknou téměř jako chromované, zejména na černě lakovaných plochách jsou skvělou ozdobou. Jejich pevnost v tahu je o něco nižší než pevnost ocelových šroubů. 

A2-50 a A4-50: Hodnoty platí bez omezení délky. A2-70 a A4-70 a A2-80 a A4-80: Hodnoty platí pouze pro délky šroubů do osminásobku průměru závitu.

Součinitel tepelné roztažnosti šroubů z nerezové oceli se výrazně liší od součinitele tepelné roztažnosti hliníku. Proto se doporučuje opatrnost při jejich použití v motorových skříních - pokud je hliníkový odlitek průměrné kvality, může dojít k vytržení závitů!

V každém případě by měly být hliníkové, titanové a VA šrouby instalovány s keramickou pastou jako separačním prostředkem na závit; to zabraňuje zadírání a kontaktní korozi a keramická pasta je také vysoce tepelně odolná.

Mosaz je skvělým materiálem pro přidání vizuálních akcentů na motorku, zejména pokud jde o vintage vzhled. Mosazný šroub z kvalitní slitiny může dosáhnout necelých 2/3 pevnosti v tahu šroubu 8.8, a byl by tedy podobný šroubu V2A ve střední pevnostní třídě. Protože však pevnost v tahu není na šroubu uvedena, je třeba dbát zvýšené opatrnosti - a pro jistotu se držet šroubových spojů, které nemusí vydržet mnoho. 

Na dvouválcích Harley a anglických klasikách se používají palcové šrouby, nejčastěji s americkým standardním závitem UNC pro hrubý závit a UNF pro jemný závit. Pevnost je označena centrickým čárovým kódem na hlavě šroubu (obr. 8). 

Pokud není čárový kód k dispozici, je síla nižší než německá srovnávací hodnota 8.8 podle DIN-ISO. Tři čárky (viz obr. 8) označují šrouby "Grade 5", které mají pevnost v tahu v oblasti 8.8 - tyto šrouby jsou vhodné pro většinu spojů na motocyklu. I šrouby vyšších tříd "Grade 7", "Grade 8" mají 5, resp. 6 čárek, nejvyšší pevnost v tahu mají šrouby s označením L9 ("Grade 9") nebo ASTM A574. Palcové šrouby z nerezové oceli jsou často označeny 304 nebo 316, jejich pevnost v tahu je nižší než pevnost šroubů třídy 5 (se třemi čárkami).