Portréty Louis

Z vášně se stala profese a potom ještě moje práce snů!

Moje vášeň pro motorizované dvoukolky začala v 15 letech, řidičák na moped mi otevřel cestu k nezávislosti – mohla jsem se sama dostat z vesnice do města a ještě mě to bavilo! Od mopedu přes můj tehdy milovaný skútr až po moji první 125. Než jsem si konečně mohla udělat „pořádný“ řidičák na motorku, kamarádi mě vždy brali jako spolujezdce – v tehdejší době lepší než nic ;-)

„Na vesnici“ jsem si tehdy ještě koupila oblečení, které měl místní prodejce motorek. S Louis jsem se poprvé setkala, když jsem se přestěhovala do velkého města – a byla to láska na první pohled. Když jsem poprvé vstoupila do prodejny, nakoupila a pak opustila pobočku, byla mi jasná jedna věc: SUPER, tady chceš taky pracovat! V roce 2009 jsem mohla proměnit svůj koníček v práci a po 10 letech vedení pobočky mohu nyní všechny své zkušenosti a vášeň pro koníček a práci předávat svým kolegům. Pomáhat druhým lidem a něco je učit mě bavilo i jako manažera pobočky a věděla jsem, že práce „trenérky v Louis Academy“ je mým posláním!

Ve volném čase se samozřejmě všechno točí kolem motorek. Momentálně jezdím na MT 09, to je moje silniční a dobrodružná motorka. Můj chopper (Suzuki Intruder 1400 VS) jsem vyměnila za GSX R 750, se kterou nyní kroužím na závodních tratích!

Foto: ©Patricia

Jsem Björn a pracuji už 20 let u Louis v reklamním oddělení.

Motorky mám v srdci, protože od svých 18. narozenin jezdím na motorce.

Kromě motorky mám teď v srdci i moji ženu, dvě děti a psa. Proto je pro mě čas na motorce něčím výjimečným, co si mohu užít. To super na tom je, že se tématem motorek přesto mohu zabývat každý den a tím pádem se tomu nedá moc říkat práce, možná je vhodnější „Volný čas+“. A každý rok je mým osobním motorkářským vrcholem cesta pouze s dlouholetými přáteli do některého krásného motorkářského regionu v Evropě. Doposud sem patří Skotsko, většina alpských zemí, Pyreneje, Norsko a Dánsko a několik dalších. Jsem velmi rád, že moje rodina jezdí se mnou.

Životopis mých motorek: Začínal jsem na EN 500 s 34PS – zní to hůř, než to je, tehdy to byla super zábava, pak přišla  XJR1300 – super motorka – nakonec po dvou nehodách někdy definitivně dosloužila, následoval Harley Wide Glide – což muselo někdy přijít, protože to byl dětský sen. Jízda však byla úplně jiná, než bylo prezentováno a tak jsem ji prodal. Poté se na pár let musela veškerá jízdní dynamika kompenzovat na Triumph Speed Triple a v současnosti patřím do skupiny jezdců na BMW GS1200. Taky by mě to nenapadlo, ale ta motorka mě strašně baví na trasách, které jezdím.

Foto: ©Björn

Všechno to začalo mým prvním mopedem (Puch Maxi S), se kterým jsem jezdil do práce v noci za sněhu a deště. Zasadil mi do mozku tenhle virus pro dvě kola. Později jsem si tajně udělal řidičák na motorku a po absolvování zkoušky jsem křičel radostí do helmy. Moje matka z toho kupodivu nebyla příliš nadšená.

Od té doby mě téma dvoukolek nepustilo. Nezáleží na tom, zda na venkovské silnici, v bahnitém terénu, na klikaté závodní dráze, na divoké dobrodružné cestě nebo s přestavbami všeho druhu. Všechna témata kolem motorek mě vždycky zajímají a ráda všechno zkouším. Ať už na enduru v Portugalsku nebo Rumunsku, srazy na motorce s kamarády, v zimě do Norska nebo se několikrát zúčastnit závodů v rybářském přístavu v Bremerhavenu: byl jsem tam. To, že jsem skoro všechny dovolené trávil na motorce, bylo skoro samozřejmé. Už se mi také podařilo splnit si celoživotní sen: 2015 jsem byl se svým BMW F 800 GS na několik měsíců v Austrálii. Navíc jsem neodolal neustálým změnám ve výbavě, oblečení a samozřejmě také na mojí motorce. Nejsem sice vyučený mechanik, ale znalosti jsem si za ta léta osvojil autodidakticky. Velkou měrou k tomu přispěla i Louis Academy. A tak přišla jedna motorka za druhou. Aktuálně mám skladem: Honda Hawk NT 650 GT (moje stará láska od roku 1991), KTM 1290 Super Duke R Spezial Edition (moje nová láska), Suzuki DRZ 400 S (na cestování), Suzuki DRZ 400 E (na pole), Zündapp ZD 10 (dědictví).

Nějak to bylo nevyhnutelné, že jsem potom skončil u Louis v Kielu a tak jsem mohl svůj koníček proměnit v povolání. A to již od roku 1998. Lidi, jak ten čas letí! Práce byla a je zajímavá a napínavá. Na trh stále přichází nové inovace. Tlustý katalog nahradila aktuálnější a rychlejší internetová varianta. Moderní komunikační systémy pro jezdce a rychlá elektronika na motorce a v motorce jsou už téměř vždy standardem. A pravděpodobně již brzy bude možné celou motorku ovládat přes chytrý telefon. Již existuje motorka BMW, která jede sama. A pro mě jako zaměstnance to znamená mít vždy aktuální znalosti. Ale především zákazníci se starají o to, aby to nikdy nebylo nudné. Je to úplná rozmanitost osobností, se kterými se znovu a znovu setkávám. Klasický motorkář s džínovou bundou se vidí ve volné přírodě stále míň. Zastoupeny jsou všechny typy zákazníků, od jezdců na skútru přes závodníky až po plně vybavené jezdce na modelu Goldwing, od začátečníků až po větrem ostřílené harcovníky. A že příslušnice ženského pohlaví už dávno vzaly řídítka do svých rukou, to je dávno staré pravidlo. Dlouho to vypadalo, že mladé lidi motorka nezajímá, ale nyní se trend obrací a v našich obchodech vidím stále více mladých lidí s helmou. A s novými elektromotorkami to zůstane i v budoucnu vzrušující a rozmanité.

Foto: ©Hinrich ©Kirsten Täuberová ©Helen Lloydová

V 16 jsem konečně mohl uniknout z přeplněných školních autobusů na venkově a také si užívat se svou Yamahou DT50 svobodu od „mama taxi“. Další kariéra na dvou kolech vedla napříč typy: Virago 535, VX800, CBR600, XVZ13T („Yamaha Goldwing“ s motorem V-Max!), F650 a nakonec 990 Adventure. Nesmím ještě zapomenout na malý skútr do městského provozu. Nějak byla vždy po ruce motorizovaná dvoukolka, vlastní auto jsem nikdy nepotřeboval.

Ve městě, kde jsem studoval, to nebylo daleko do malého obchodu již neexistujícího řetězce. Pak se mě kamarád zeptal, jestli nechci přijít na zahajovací party támhle na rohu. „Louis“ byl také tak nějak řetězec, tak jsme chtěli vidět, co tak dokážou. Větší obchod – dnes jeden z menších ve společnosti – dobře naladěný personál, který neváhal odpovědět, a velký výběr nám vyrazily dech. Bylo jasné, že je to do budoucna první kontaktní místo.

Zanedlouho jsem tam začal o prázdninách mezi semestry pravidelně pracovat a tak vylepšovat rozpočet. To bylo v roce 1997 a co mi bylo blíž, než být součástí skvělého týmu v mém oblíbeném obchodě? Byly to nekonvenční časy a ve středu během zkušebního týdne se mě šéf zeptal, jestli jsem se už díval na rozpis na následující týden. „A ten se mě nějak týká?" – „Jasně, jestli chceš!“ Ploché hierarchie a rychlá rozhodování!

Z roku se dodnes stalo dvacet let, Louis už mě prostě nepustil. Cestovní horečku jsem taky přežil a vypomáhal jsem v mnoha pobočkách a naučil se tak, jak motorkáři žádají v různých regionech a přesto podobným způsobem. Účastním se také většiny otevírání nových poboček a mohu tam využít své kutilské dovednosti ke zvládnutí výzev, které neustále přicházejí. Protože na rozdíl od diskontních poboček Schema-F je každý obchod Louis individuální!

Motorka stále hraje velkou roli, i ve volném čase. Nejpozději od doby, co je na palubě i moje žena, tak se vyznám ve věcech přepravy zavazadel. Motorku také často kombinujeme s pěší turistikou: S endurem jak daleko to jde do zeleně, dokud je cesta legální, a pak pěšky.

Foto: ©Peter

Zdravím, já jsem Sabine.

Jízda na motorce pro mě znamená svobodu. Když člověk jede v přírodě po venkovské silnici, vítr ve tváři, neobklopuje ho žádný plech, žádný bezpečnostní pás, jen ty a tvůj stroj, zdánlivě beztíže. Tak soustředěný, že všechny ostatní myšlenky ztrácejí hodnotu.

#MOTORKAVSRDCI mě doprovází celý život, protože moje matka a otec také jezdili na motorkách. Když mi bylo 14, udělala jsem si řidičák na moped a znejistila jsem silnici svým vytuněným Peugeotem Speedfight 2.

Po mladické lehkovážnosti přišly na dlouhou dobu jiné zájmy, až jsem se náhodou dostala přes jednoho kamaráda ve 24 letech na Intermot v Kolíně. Tam si získalo moje srdce Suzuki GSX-R, sedla jsem si na něj a ptala jsem se sama sebe, proč jsem si neudělala řidičák na motorku? Druhý den jsem šla do autoškoly a přihlásila se. Moje první motorka byla Suzuki SV 650. Byla jsem z tohoto nového koníčku tak nadšená, že jsem neměla čas na nic jiného. V té době jsem byla profesně nespokojená a hledala jsem novou práci. Co kdybych dokázala sladit svou vášeň pro motorku a svou práci? Tak jsem začínala jako prodejce v Louis, nyní jsem vedoucí pobočky a jsem hrdá na svou kariéru.

SV 650 rychle dosáhlo svých limitů a bylo nahrazeno mojí vysněnou motorkou, GSX-R 750 K9.
Byly jsme nerozluční 5 let a 65 000 kilometrů. Povinná byla dovolená, závodní tréninky, víkendy s 1 000 km. Na motorce a přes Louis jsem také poznala několik mých nejlepších přátel. Vášeň spojuje. Mezitím jsem na cestách uvolněnější a mám Vespu Pk50s, na které také ráda jezdím do práce.

I když někdy nemám čas na svého koníčka, potkávám v práci lidi, kteří mají motorku v srdci a kterým lze pomoci radou a činem.

Foto: ©Sabine

Kdo si teď myslí, že jsem byl motorkou odkojený, toho musím zklamat. Za mého mládí byla motorka ožehavé téma. Filmy jako Easy Rider (tehdy právě vyšel do kin), Rocker nebo jiné „produkce mimo zákon“ utvářely image rockerů na motorkách – divokých typů s dlouhými vlasy.

Všechno to začalo, když mi bylo tak 12 let, ze začátku se to omezovalo na čtení aktuálního vydání časopisu MOTORRAD, jeden kamarád si ho pravidelně kupoval a setkávali jsme se u něj a časopis hltali. 

První pokusy o jízdu začaly na mopedu. Registrace, řidičský průkaz (tenkrát jste ho nepotřebovali), řidičské zkušenosti, helma... už jsme o tom slyšeli, nikdo to neměl rád!

Ale stejně to bylo super. Vzrušení z rychlosti 30 km/h a možnost prozkoumávat horizont (bez svalové síly). Mobilita, jak ji známe dnes, neexistovala. Zřídka jezdící veřejná doprava, žádní rodiče, kteří by darovali auto k narozeninám a létání... bylo jako létání na Měsíc.

Pak přišel ten den, kdy „soused rocker“ vyjel s novou Z900. Prosil jsem tak dlouho, až mi konečně dovolil jet s ním vzadu. Tohle zrychlení, zvuk – to chceš. Ok, věk to ještě nedovolil, ale Zündapp KS 50 WC byla už tehdy kultovní věc a navíc vypadala bizarně jako opravdová motorka. Výlety do nových oblastí, až k Baltskému moři. Najednou se dalo jezdit kamkoli a na setkání mládeže jsem byl král. Byli jsme polobozi, každý s námi chtěl jet, obzvlášť holkám jsme rádi udělali radost.

Pak přišel učňák. Peněz moc nebylo a auto bylo důležitější. Ale hned po vojně se to znovu rozhořelo a já začal pracovat u Louis. Co bylo zamýšleno jako dočasné řešení, nezůstalo bez následků. Brzy následoval první skutečný motocykl, Yamaha XS 400. Sen, dokud jste si neuvědomili, že ve 140 km/h je konec. I ostřejší vačkový hřídel tady přinesl jen základní zvýšení výkonu. Bylo potřeba něco většího. Honda CB 1100 Super Boldor v červené barvě s bílým sedadlem. Víc nešlo, prostě sen. Z dnešního pohledu zbytečně oslavovaná, protože podvozek byla katastrofa a od 160 se začala klepat. Následovaly další motocykly, jako např: Yamaha XJ 900 nebo FJ 1200. Dlouhou dobu jsem měl přístup k firemnímu vozovému parku. Mít vlastní motorku je ale lepší. Následovaly Suzuki GSX 1400, Yamaha XJR 1300. Mezitím Harley, pak Triumph Tiger Explorer a BMW R nine T, na kterém se jezdí dodnes.

Malé výlety k Baltskému moři se v té době staly pravidelnými výlety. Jednou za rok jedeme do italských hor s mnoha přáteli z celého Německa – pak týden vydatně jezdíme na motorce. Route 66, Garden Route a každoroční akce v Mojácar/Španělsko hned po Vánocích a přes Silvestra. 10 dní jezdit hodně na motorce, i na závodní dráze – může rok začínat líp? Byly to skutečné perly, které dodnes neztratily nic ze své fascinace. Dnes pendluji mezi Hamburkem a Rosenheimem, kde mám přímo přede dveřmi silnici snů, po které jezdím tak často, jak je to jen možné. Jízda na motorce mne bude ještě dlouho, dlouho provázet.

Foto: ©Nico

Moje první motorizovaná nezávislost na dvou kolech začala s Vespou ET2 v 16 letech. Rozhodně jsem nechtěl „plastová kolečka“. Když mi bylo 17 let, absolvoval jsem svou první velkou trasu s 300 km denně, tehdy ještě na Rieju MRT50 Cross - připadalo mi to jako cesta kolem světa rychlostí 50 km/h.

2011 jsem se přestěhoval do Hamburku a s prvním platem jsem se přímo v autoškole přihlásil na řidičský průkaz. Svou první motorku jsem si koupil v roce 2012. Kawasaki ZR7-S, rozhodnutí bez emocí - byla to motorka, na které jsem se učil.

Začal jsem s prvními přestavbami a získal zkušenosti jako mechanik: Jiná řídítka, ocelový oplet, upravená záď, jiné koncové světlo, blinkry..

Objevil jsem svět motorkářských setkání, festivalů a motorkářského kempování. 2013 se konalo první velké turné s mým otcem a bratrem. Procházela Falcí, Vogézami, Schwarzwaldem a kolem Bodamského jezera.

2015 jsem si koupil Kawasaki KLR650 z roku 1987 na cestu kolem Baltského moře. Stála 7 let a pak jsem ji sám kompletně zrekonstruoval. S pomocí YouTube a fór jsem se toho hodně naučil - včetně otevření motoru a výměny napínáku rozvodového řetězu.

2016 první nehoda s mým ZR7-S - totální škoda. Ještě v nemocnici bylo jasné, že chci dál jezdit na motorce, a tak jsem se rovnou pustil do hledání nové motorky. Stala se jím KTM Superduke 990 z roku 2007. V2 byla „láska na první zkušební jízdu“, jaký rozdíl oproti předchozímu řadovému čtyřválci. Kromě vzhledu jsem Beast upravil hlavně proto, aby se na něm lépe jezdilo a aby vyhovoval mé výšce (1,95 m): Podvozek, aretační zařízení, vstřikovací stoly, výfukový systém atd.

2017: BSC (Baltic Sea Circle) s KLR, cca 10 000 km přes 8 zemí za 16 dní - bez výrazných závad. Říkal jsem si: "Super, to, co jsem namontoval, vydrží i takovou zátěž."

Ve společnosti Louis (Product Owner Webshop) pracuji od května 2018 a spojil jsem svou vášeň s prací. Neustále mám před očima internetový obchod a naše produkty a jsem povzbuzován k nákupu nového vybavení.

2019: Superduke jsem poprvé použil na delší 14denní cestě po Německu a koncem roku jsem získal první zkušenosti s motocyklem Suzuki DR250 při terénních výletech s průvodcem v Guatemale.

Můj „projekt koronavirus“ byl díky Guatemale inspirován Suzuki DR350. Tato motorka byla 12 let odhlášena, byla používána pouze v terénu a nebyla způsobilá k provozu na pozemních komunikacích. Kompletně jsem ji zrestauroval já.

2020 se KLR vydal na čtyřtýdenní turné na Ukrajinu. Krátce předtím jsme museli kvůli koronaviru odbočit směrem do Chorvatska. Byli jsme také ve Slovinsku, Itálii a v Alpách.

Největšími zážitky v roce 2021 byl trénink KTM Freeride Offroad Training od ADAC, stejně jako 3 týdny s KLR přes Holandsko, Benelux, DE/CH přes Alpy do Itálie.

Jízda na motorce pravděpodobně zůstane mou velkou vášní. Těším se na nadcházející projekty a cesty.

Obrázky: ©Florian

Všechno to začalo v pěti letech na motocyklu Yamaha PW50 a od té doby mě z motorky nikdo nedostane. Motokrosem se zabývám už více než 27 let. Díky sportu jsem měl možnost procestovat celý svět. Poznal jsem a ocenil mnoho nových přátel a kultur.

Profesionálně jsem závodil několik let v 25 zemích a na 5 různých kontinentech. Kromě toho jsem měl možnost trénovat mnoho jezdců jako trenér a doprovázet je na jejich cestě.

2009-2010 Když jsem závodil v AMA Arenacross Championship na východním pobřeží Ameriky, využil jsem toho a objel východní pobřeží v obytném autě.

2013-2014 jsem se zúčastnil australského národního mistrovství a žil jsem nedaleko Melbourne.

Období 2016-2018, kdy jsem dojížděl jako motokrosový trenér do východní Afriky, pro mě bylo výjimečnou zkušeností. Když vidím, jak se tam v průběhu let rozšířila a rozvinula vášeň pro motocykly, mám z toho dodnes radost.

Mezitím mě můžeš stále dvakrát týdně potkat na motokrosových tratích v okolí Hamburku.

Skutečnost, že nyní mohu pokračovat ve své vášni jako technický nákupčí v motokrosovém & offroadovém sektoru u Louis, na trati i v zaměstnání, mě obzvlášť těší. Motokros pro mě není jen koníček, je to životní styl. Vůně závodního paliva po ránu, svoboda při skákání, večery v dílně s otcem nebo přáteli, to vše bude vždy součástí mého života.

Obrázky: ©Kai ©KRS